Poslední slova na kříži a Ježíšova smrt, jak to viděla Kateřina Emmerichová...

Augustiniánská jeptiška Anna Kateřina Emmerichová se narodila do chudé rodiny v Dülmenu. Přes 10 let zakoušela na svém těle znaky „umučení našeho Pána Ježíše Krista“, které kontemplovala, přijímala a viděla v nich nástroj spásy pro všechny. Zdrojem jejího života byla Eucharistie ai přes své omezení kvůli nemoci, dávala mnohým příklad, pro který otevírala svá srdce a předávala se Ježíši Kristu. Navíc, Anna Kateřina byla vzácně obdarována viděním života Panny Marie a Ježíše Krista.

Ježíš zcela zemdlel a tehdy vysušeným jazykem říkal: „Žízním!“ Přátelé se na něj smutně podívali. Zdálo se mi, jako by jim Pán říkal: „Nemohli jste mi podat hlt vody?“ V době zatmění by jim totiž v tom nikdo nebránil. Jan nato zarmouceně řekl: „Pane, my jsme zapomněli.“ Ježíš ještě řekl tato slova: „I ti nejbližší na mě zapomněli a nepodali mi vodu, aby se naplnilo Písmo.“ Velmi ho to bolelo....

Nyní Ježíšovi přátelé prosili několik vojáků, aby mu podali trochu vody a nabízeli jim peníze. Ale marně. Jeden voják namočil hubu do octa, kterou už měli v nádobce, a nalil do něj i žluč. Ale setník Abenadar byl dojat prosbou, vzal vojákovi hubu, vyždímal ji a znovu namočil do čistého octa. Potom ji nabodl na krátký yzop, připevnil ke své kopii a tak vyzvedl houbu až k Ježíšovým ústům, aby mohl vysát ocet z houby.

Pamatuji se, že Pán také řekl několik slov napomenutí k lidem, ale vím z toho jen málo: „A když už nebudu mít hlas, budou mluvit ústa mrtvých!“ Někteří zvolalo: „Rouha se!“

Nyní se už blížila hodina Pána. Ježíš začal zápasit se smrtí, na údy mu vystoupil studený pot. Jan stál pod křížem a utíral Mistrovy nohy potní rouškou. Magdaléna, zcela zničená bolestí, se opírala o zadní stranu kříže. Nejsvětější Panna stála mezi křížem svého Syna a křížem kajícího lotra, opřená o rameno Marie Kleofášové a Salome...
Vtom Ježíš řekl: „Je dokonané!“ Potom zvedl hlavu vzhůru a mocným hlasem zvolal: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ Byl to výkřik, který pronikl nebem i zemí. Potom naklonil hlavu a vypustil duši.

Jeho duši jsem viděla jako světlý stín u paty kříže sestoupit do země a dále do předpekle. Jan a svaté ženy padly k zemi na své tváře. Abenadar seděl na svém koni velmi blízko u pahorku s křížem. Hluboce otřesený a bez pohnutí se dlouhým pohledem díval do Kristovy tváře, korunované trním. Jeho kůň svěsil hlavu, ale Abenadar, náhle celý zpokorněl a nestuchnul koně ostruhami, aby držel hlavu zpříma...

Při Ježíšově smrti se třásla země a skála mezi Ježíšovým křížem a lotrem po levé straně pukla širokou trhlinou. Boží svědectví, napomínající hrůzou a bázní, proniklo celou truchlící přírodu. Srdce příbuzných pronikl ostrý meč bolesti. A v tuto chvíli přišla milost do Abenadarova srdce. Jeho pyšný duch pukl jako ta kalvárská skála. Odhodil od sebe kopí, tvrdou pěstí se bil do hrudi a hlasem nového člověka nahlas zvolal: „Pochválen buď Bůh všemohoucí, Bůh Abrahama a Jakuba! Tento muž byl spravedlivý, skutečně je to Boží Syn!“ Mnozí, otřesení stotníkovými slovy dělali podobně.

Abenadar se však stal novým, vykoupeným člověkem a protože veřejně vyznal Božího Syna, nechtěl zůstat více ve službě jeho nepřátel. Obrátil koně k poddůstojníkovi Kassiovi, kterému voláme Longin, seskočil z koně, zvedl kopí a dal ji Longinovi. Poddůstojník vyskočil na koně a převzal velení...

Abenadar hned zutíkal. Šel k údolí Hinnem do jeskyně, kde skrytým Pánovým učedníkům oznámil Mistrovu smrt. Potom běžel do města k Pilátovi. Všechny přítomné se při Ježíšově smrtelném výkřiku, kdy se třásla země a pukla kalvárská skála, zmocnilo velké zděšení. Byl to strach, který pronikl celou přírodu. Tehdy se iv chrámu roztrhla opona. Mnoho mrtvých vstalo z hrobů. Chrámové zdi poklesly a v mnoha místech na světě se zřítily hory i domy.

Abenadar vydal svědectví. Mnozí vojáci také svědčili a mnoho přítomných lidí i farizeů se obrátilo. Bili se do prsou a bědovali. Jiní natrhávali svá roucha a sypali si popel na hlavu.

Protože Bůh, dárce všeho života, zadostiučinil bolestnou smrtí za hříšníky, jak člověk odevzdal svou duši nebeskému Otci, obětoval své tělo k smrti, rozložila se proto po této svaté, zničené nádobě těla bledá, studená barva smrti.

Tělo se třáslo bolestí, proudy krve, tekoucí z ran, byly tmavší. Jeho tvář se prodlužovala, tváře upadly, nos byl užší a špičatější, brada klesla, jeho zavřené, krví zalepené oči se napůl otevřely. Hlavu, korunovanou trním, naposledy pozvedl, až mu sklesla pod tíhou bolesti na prsa...

Rty měl modré a stažené, v otevřených ústech bylo vidět krvavý jazyk. Jeho ruce, dříve sevřené přes hřebíky, se otevřely a klesly, protože se více natáhly, jeho záda se přitlačila více ke kříži a tíha těla spočívala na nohou. Potom i kolena klesla na jednu stranu a nohy se trochu otočily kolem hřebíku.

Když Pán zemřel, bylo krátce po třetí hodině. Když pominul první otřes země, mnozí farizeové byli zase smělejší. Blížili se ke skalní trhlině, házeli do ní kameny, navázali provazy a spouštěli je dolů, ale protože nemohli dosáhnout dna, trochu se zamysleli. Působil na ně také obrat u lidí a raději odtud odešli...

Kassius zůstal asi s pěti vojáky blízko kříže. Ježíšovi přátelé stáli kolem kříže nebo seděli naproti němu v hlubokém zármutku a truchlili. Bylo velmi tiše a smutně. Tu a tam se na okolních výšinách objevili někteří učedníci;,, dívali se s bázní na kříž, ale když se k nim měl někdo přiblížit, rychle se ukrývali...

Zdroj;,,Posledné slova na kríži a Ježišova smrť, ako to videla Katarína Emmerichová